Hned na začátku dnešního blogu vám musím říct jednu věc, totiž že jsem děsně neobjektivní. Alice Osemanová je totiž jedna z mých nejoblíbenější kubulínských autorek. A táhneme to spolu už nějaký ten pátek. První vydání Solitairu totiž vyšlo už v roce 2014.

Tyjo, tak už je zas pátek. A tyjo, tak už je zas podzim. Uf. Nejsem z toho šťastná, ani z toho, jak čas letí, ani z toho, že bude zas půl roku hnusně. Znáte to. Nicméně z čeho šťastná rozhodně jsem, jsou novinky od Alice Osemanové, které pro vás právě chystáme, a taky z toho, že budou hned tři, cha!

No není dneska překrásně? Jo, je! Ale pojďme to nerozmazávat, Michal pláče někde v koutku, že teploty šly přes dvacet, tak prosím vás pojďme my, normální lidé, oslavovat tiše, ať ho ještě víc nerozrušíme, jo?