Mám pocit, že nám ty otvíráky blogů v poslední době začínají vypadat tak nějak… hodně podobně. Čas nám v redakci protéká mezi prsty, sviští kolem nadzvukovou rychlostí a nám pod rukama a před očima ubíhají nekonečné řádky. Prostě… je léto a jako každý rok to stojí za to. 😊 Nemůžeme se dočkat dovolených a taky se nemůžeme dočkat, až knížky, na kterých právě pracujeme, konečně spatří světlo světa.

Jedna z těch, na kterou se opravdu hrozně moc těším já, je contemporary standalone jednohubka Víš, že jsem hrozná od Jessie Ann Foleyové. Jednohubka v tom smyslu, že to není žádný špalek, ale rozhodně byste ji neměli minout. Mě strašně nadchla už napoprvé. Přečetla jsem ji na jeden zátah, když jsem se rozhodovala, jestli se o ni máme ucházet… a že mě takhle moc vtáhla, pro mě byl dostatečně pádný důvod. Hlavní hrdinka Mia (jestli někdo spočítáte, kolikátá Mia to už v našich knihách je, máte u mě čokoládu) je Problémová teenagerkaTM, neboli pěkná průserářka. Dlabe na školu, kluky střídá jako ponožky, alkohol jí není cizí a s rodiči nemá rozhodně ideální vztahy. V podstatě by se dalo říct, že válčí tak trochu na všech frontách (a hlavně sama se sebou). Po jedné obzvlášť nepříjemné epizodě už rodičům dojde trpělivost a rozhodnou se ji odeslat do nápravného zařízení pro problematické dívky neboli, jak sama říká, do Akademie Red Oak, nápravného dívčího internátu pro věčně nasrané osoby od třinácti do devatenácti let. Mia je samozřejmě úplně vytočená, protože ONA do takové cvokárny rozhodně NEPATŘÍ, protože je ÚPLNĚ NORMÁLNÍ a jenom se nechová jako hodná, poslušná holčička. Štve ji, že jejího kluka, který dělal ještě větší vylomeniny než ona, nikdo nikam napravovat neposlal. K čemu taková zařízení vůbec jsou? Má ji tamní pobyt potrestat, nebo jí může nějak pomoct? Dokáže si najít kamarádky mezi holkami, které se na první pohled zdají jedna divnější než druhá? Povede se jí překročit stín vlastní minulosti a postavit se čelem předsudkům, které ji obklopují? Dokáže si nakonec vážit sama sebe?  

Knížka Víš, že jsem hrozná brnká podobně jako třeba Pravidla pro holky nebo Prokletý rok na feministickou strunu. Ne nijak hlasitě, žádný křik ani spálené podprsenky opět nečekejte, spíš je to o tom, že holky by si neměly nechat všechno líbit jenom proto, že jsou holky. (A vy už určitě moc dobře víte, že tohle mě fakt baví!) Taky je to knížka o vyrovnávání se s vlastní minulostí a bolestí, kterou má člověk pohřbenou hluboko v sobě. Přátelství je tu mnohem důležitější než nějaká romantická linka. A HLAVNĚ je Mia neuvěřitelně vtipná vypravěčka, která si fakt nebere servítky. Mluví na rovinu, mluví chvílemi sprostě, chvílemi velice poeticky, chvílemi dojemně. Občas by ji člověk nakopl, občas by ji objal. Ale přijde mi, že ji prostě musí mít rád. 😊 Tenhle příběh v božím překladu Anny Štádlerové, který má opravdu spád, si můžete přečíst v polovině září.  

A nakonec ještě krátké shrnutí toho, kdo co čte: Katka louská Místo mezi světy a Michal se pustil do pokračování Arily.  

Mějte se krásně, užívejte si léta a čtěte! 

Adéla