To je docela vostrá otázka takhle při pátku, žejo? :D Odkazuju jí ale na nejnovější knížku od Alice Oseman, která by měla vyjít už v květnu v českém překladu a která se jmenuje právě Smysl mýho života. Je to poslední z Aliciných románů, který zatím nevyšel česky, a pokud máte tuhle autorku rádi, troufám si tvrdit, že ani tentokrát nebudete zklamaní. Chystáme ji s obálkou přímo od Alice a s barevnou ořízkou.

Zdravíčko všem! Taky máte takovou radost, že už je venku jaro? Já to sluníčko miluju, konečně můžu místo tří svetrů nahodit jen jeden a nazdárek párek. A za chvíli už to bude i na vysedávání venku s knížkou a kafíčkem, případně limonádou nebo po čem vlastně vaše srdce touží. A my teď makáme na tom, abyste na to venkovní slunění měli co číst – a rýsuje se kopec pěkných knížek, fakt.

Dneska bych vám ve víkendovce chtěla sdělit tři důležité věci, které se týkají našich knih. Tak si udělejte čaj, kafe nebo kakao a můžeme začít.

Před časem vám Katka ve svém blogu slíbila, že vám brzy něco napíšu o Nelítostném lovci, prvním dílu romantické fantasy duologie Karmínová můra od Kristen Ciccarelli. Než se na mě ale zase dostala řada, Nelítostný lovec už vyšel a spousta z vás ho má doma. Říkala jsem si, že už asi ani nemá smysl, abych o něm psala. Ale protože se někteří z vás ptají, jestli chystáme k vydání druhý díl, napadlo mě, že to vezmu z jedné vody načisto.

Tedy – pokud svátek zamilovaných slavíte. Já ho zas až tak moc nemusím – jestli mě chce někdo oblažovat hromadou květin a čokolády, může to být klidně v náhodné úterý v březnu, roztomilé dárečky a horoucí vyznání přijímám ochotně téměř kdykoli, a pokud mě má někdo doopravdy tak strašně rád, určitě bude vědět, že mnohem víc než pralinkami v červeném nebo růžovém obalu mi podlomí kolena dobrým sýrem. Ano, zvládnu i Coeur Neufchâtel, jestli ta symbolika musí být, ale upřednostňuju kozí váleček s bílou plísní, tak vyzrálý, že má vlastní osobnost a můžu s ním vést duchaplnou konverzaci, děkuju velmi pěkně. Jestli to máte podobně, pojďme prosím založit nějaký klub nebo tak něco. 😊

… je věta, slogan z knihy Dám ti slunce, která vyšla už před deseti (!) lety a je úplně upřímně jedna z mých nejoblíbenějších, co jsme kdy v CooBoo vydali. Jandy Nelson je pro mě taková malá osobní young adult ikona. Její psaní je totiž hrozně originální a je ohromný pozitivista a životní optimista. Její příběhy dojímají, ale ne proto, že v nich někdo umře a čtenář pak zajde žalem, kdepak. Z jejích knih čiší tolik pozitivní energie. Miluju její imaginativnost a jazyk, kterým to vyjadřuje. Obrazy, které kreslí svými písmeny tak dobře, že se chcete utopit mezi řádky.

Nazdárek! Včera večer jsem si vzpomněla, že dnes, tedy v pátek, jsou pololetní prázdniny. A to je něco, co jsem nezažila už hrozně dlouho, ale ještě teď si živě pamatuju, jak moc vhod člověku přišel ten volný den – a kolik se toho během něj dalo přečíst. Tak doufám, že vy, kdo můžete, ležíte někde v posteli nebo na gauči s tou nejlepší knížkou a pečlivě relaxujete!

Padla na vás zimní depka? Není se co divit, nejdepresivnější den v roce prý byl toto pondělí – takzvané Blue Monday. Vánoce jsou někde daleko za námi a před námi… před námi není v dohledné době nic. Většina z nás si po Vánocích nebere dovolenou, státních svátků máme v lednu nula, slunce moc nesvítí, je zima, dny jsou přece jen stále příliš krátké a nějaké to „Na Nový rok, o slepičí krok“ moc radosti a světla ještě nepřinese.

Znáte to – všichni tak rádi čteme knížky s úžasně dobrodružnými příběhy, kde už z anotace poznáte, že v nich jde o všechno. Hlavní hrdinové zachraňují svět, své blízké, nacházejí pravou lásku, cestují do jiných dimenzí, vládnou magickými předměty, umí jezdit na koni – a ještě se u toho stíhají převlékat z jedněch blýskavých šatů do jiných, ještě blýskavějších. Člověk se v takovém příběhu ztratí, ani neví jak.

Já jsem je měla vždycky ráda, ale strašně mě štvalo, když jsem jim nemohla přijít na kloub. A hlavně když jsem pak zjistila, že někdo jiný si s nimi poměrně bez obtíží poradil.