Kdyby se mě někdo zeptal, jak vypadá knižní podzim v koncentrované podobě, letos bych měla úplně jednoduchou odpověď: minulý týden. Podzim je totiž v nakladatelském světě hlavní sezóna. Blíží se Vánoce, do knihkupectví míří ty největší hity roku a seznam knih, které si člověk chce přečíst, roste rychleji než hromada mých nepřečtených pracovních mailů. A letošní podzim si řekl, že nebude ztrácet čas. Během několika dní za sebou totiž proběhly dvě největší knižní události roku. Teda pro nás. Samozřejmě. Mrk mrk.

Dneska mám na blogovacím programu dvě věci a výjimečně ani jedna z nich není představení nové úžasné knihy, na které právě pracujeme (i když jich tu samozřejmě máme pěknou řádku, jen si tu na ně budete muset počkat do příště).

Příští týden je HumbookFest… Je nutné si to říct takhle naplno, protože ani mně samotné to úplně nedochází. Rok se s rokem sešel a je tady další, již 11. ročník. Ano, máte pravdu, letní počasí to vůbec nenapovídá a mohlo by se zdát, že do podzimního festivalu ještě času dost, ale opak je pravdou. Již za týden tu s námi bude Kasie West a Marissa Meyer a pak v sobotu začne nezapomenutelný den plný besed, knih a skvělých cosplayů.

Zdravíčko vespolek! To léto jsme už asi definitivně odpískali, co? No nic, jdu se zabalit do svetrů a hibernovat, než přijdou aspoň Vánoce, dřív mě nebuďte. To je totiž hlavní problém, který mám s podzimním pochmurným počasím: chce se mi spát. Ale jakože pořád. A to člověka hrozně brzdí v žití! Nicméně, konec meteorologického okénka, mám tu dneska hned TŘI knihy, o kterých vám potřebuju říct, tak se prosím vás připravte.

Sluníčko svítí, panují příjemné letně-podzimní teploty a zanedlouho nás obklopí pestré teplé barvy, které budou úplně dokonale ladit s obálkou knížky, kterou bych vám dnes chtěla představit. Tenhle týden k nám do kanceláře doputovala z tiskárny a všem se nám moc líbí. Protože nemá jen pěknou obálku, ale obsahuje i spoustu větších a menších ilustrací a úplně dokonalou mapu.

Nové modemy na wifi jsou vážně něco, dokážou vám říct, kolik je hodin, kdo má svátek i jaké je venku počasí. Dlouho jsem žádné meteorologické okénko nepsala, ale ani se mi do toho vlastně nechce, protože na dovolené mě hřály třicítky a pak jsem se vrátila do podzimní oblačnosti a nepříjemných deštíků. Jsem ten nejslabší boží bojovník, proč mě vesmír pořád zkouší?

Mám takový pocit, že kdybych měla sestavit žebříček svých nejoblíbenějších kubulínských autorů, Ruta Sepetys by se v něm pohybovala hodně, hodně vysoko. Možná jsem trochu zaujatá, protože jsme se už několikrát setkaly a můžu zodpovědně prohlásit, že je báječná nejen za svými písmenky, ale i jako člověk. Její knihy umí chytit za srdce a někdy ho taky pěkně zlomit. A já právě chystám k vydání tu nejnovější z nich.

Podobně jako Bára si dneska neobvykle dovolím vynechat meteorologické okénko. Nevím, jak vy, ale já mám toho všeho počasí za letošní léto už docela plné zuby a asi tak poprvé v životě se už v srpnu těším na podzim. (Šokující, vím.) Takže pojďme rovnou k věci. Dneska si povykládáme něco o Sběratelce písní, nové knize od Karolíny Meixnerové.

Dneska s dovolením přeskočím meteorologické okénko, protože moc nevím, co si o tomhle počasí myslet (hlavně že už nejsou extrémní vedra, takže pěkně děkuju, vůbec si nestěžuju), a rovnou přejdu ke knize, o které chci psát. A není to ledajaká kniha ani série. A to vážně nekecám, o každém dílu (zatím vyšly tři) jsem si pěkně napsala jeden nadšený blog a nejinak tomu bude i u téhle (bohužel) poslední knihy. Jestli ještě nevíte, o čem je řeč, dám vám malou nápovědu – jedna dívka, čtyři kluci, jeden havran a spousta tajemství a záhad.

Ale nazdárek, už jsem tady zase já! Nedávno jsem se vrátila z dovolené (jakože, byla jsem u moře, kde bylo stejných tisíc stupňů jako tady, ale u toho moře je to tak nějak lepší, žejo!), takže bylo jen fér, abych pro vás sepsala dnešní blogísek. A jak už jeho titulek napovídá, budeme se zrazovat.