Asi vám bylo jasné, o čem můj dnešní blog bude. O akci, na kterou se celý rok těším. O akci, na kterou se snad i vy celý rok těšíte. O akci, která je vždycky skvělá. O akci, na které panuje úžasná atmosféra. O akci, kde ze všech lidí vyzařuje neuvěřitelně pozitivní energie. O akci, kde se sejdou tisíce lidí, aby si celý den užívali YA knihy a vše okolo nich. Prostě o HumbookFestu.

Když jsem v sobotu někdy po sedmé ráno mířil do O2 universa, kde se letos HF konal, byl jsem docela nervózní, jak se vše podaří. Jak se budou cítit účinkující, návštěvníci… Ale hned jak jsem dorazil na místo, moje obavy najednou zmizely, protože i když se mělo otevírat teprve za hodinu a půl, před vchody již podupávali první netrpěliví návštěvníci, tvořili hloučky a bavili se o knihách i o tom, čeho se chtějí zúčastnit a na koho/co se nejvíc těší. Já jsem se zašil u vstupu pro účinkují, takže jsem měl skvělý výhled na postupně narůstající frontu a viděl jsem všechny úžasné kostýmy (nebo skoro všechny). A hned jsem si všiml jednoho pozitiva – po otevření vchodů se celá fronta poměrně rychle rozpustila. A myslím, že oproti minulým rokům se nestávalo, že byste museli čekat u vchodu hodinu a víc. A ještě víc mě bavilo sledovat reakce ochranky, když jste jim bezpečnostními rámy procházeli v kostýmech, ukazovali jste jim meče a pokoušeli se dovnitř dostat s trochu neforemnými křídly. 😊

Pak už to konečně vypuklo a musím říct, že to bylo opravdu náročné, protože člověk prostě nevěděl, kam má dřív skočit. Samozřejmě se nabízely Margaret Rogersonová a Samantha Shannonová, které byly nadšené z atmosféry i počtu diváků, kteří se na ně přišli podívat. Ale stejně skvělá byla třeba i beseda Jak z meh udělat wow s Markétou Lukáškovou a Karolínou Zoe Meixnerovou, epická bitva HumbookTeamu, kdy se ze sálu nepřetržitě ozývaly salvy smíchu a zdálo se, že snad dojde i na rvačku, nebo debata o vymýšlení fikčních světů s Radkem Starým, Petrou Slovákovou, Jakubem Petrem Kosem a Danou Beranovou. Dost jsem se bavil u povídání na téma Jak psát lásku, sex a něžnosti, skvělé bylo i to o Umění v duhovém spektru… A obdivoval jsem všechny ty, kdo šli s vlastní kůží na trh při debatách Negativní recenze aneb z Databáze knih na terapii a O démonech, co se neskrývají pod postelí, ale v hlavě. A jako tradičně každý rok byl povedený i workshop s Potterfany a samozřejmě cosplay přehlídka. Prostě si myslím, že člověk se nemohl ani vteřinu nudit, i kdyby chtěl (a i kdyby si někde sedl s čajem, určitě by si ho hned našel nějaký známý, který si chtěl chvíli popovídat, což je prostě skvělé). Pokud chcete, mrkněte se zpětně na celý program.

A když jsem vyrazil dát si něco k jídlu do nedalekého obchodního centra (no ano, prostě s jídlem je to na HF vždycky problém, protože ty dva stánky na utišení hladu všech návštěvníků prostě nestačí a vy se musíte vydat ven a něco si ulovit), potutelně jsem sledoval běžné nakupující, co se jen nevěřícně otáčeli za všemi těmi okostýmovanými návštěvníky HF, kteří měli stejný nápad jako já a šli na extra pálivou asijskou polévku. 😉

A když padla tma a všichni se přesunuli buď domů, nebo na autogramiádu, nastala moje zase ne tak oblíbená část celé akce – balení stánku. Jako vždycky se stalo to, co mě moc mrzí: máme plný stánek knih, máme je ve skladu, máme je pod regály… a stejně pokaždé (a to platí i pro Svět knihy) nastane situace, že něco beznadějně dojde. Letos to byla hlavně Divoká říše a Převorství u pomerančovníku. A tak mi málem vypadaly všechny vlasy, když jsem se pro jednu z vás najít alespoň jeden výtisk, ale ať jsem dělal, co jsem dělal, kniha už prostě byla pryč. Nicméně i tak zůstala v regálech pěkná hromada, kterou bylo potřeba narovnat na palety, pečlivě obmotat fólií, aby se nepoškodily, odvézt paleťákem (moje oblíbená práce, kdy se člověk vyblbne) do auta a pak pobíhat po celé budově a balit všechno, co je ještě naše (a pak tahat do patra stůl, o kterém vám ochranka s mrazivým úsměvem sdělí, že tohle je majetek O2 a že si ho opravdu nemůžu odnést). Takže když jsem někdy v půl jedenácté dorazil domů, byl jsem úplně fyzicky úplně vyřízený, ale stejně nad únavou převážilo nadšení ze skvělé akce. Jsem rád, že jsem se s některými z vás potkal, popovídali jsme si, společně si zanadávali, proč to vydávání knih tak dlouho trvá, a vyfotili se. A určitě se koukněte na fotoreport z HF, pokud jste tam byli, třeba se v něm najdete. A jestli vám to letos nevyšlo, můžete alespoň nasát atmosféru a podívat se, jak vše probíhalo.

A co vy, byli jste na HumbookFestu? Chystáte se příště? Co vás nejvíc bavilo? Na co jste naopak nadávali? Co byste změnili? A koho byste chtěli jako hosta na příští akci?

Mějte se a hodně čtěte!

Michal