Duben, ještě tam budem?
Přišel duben a s ním i aprílové počasí. I když asi nevypadá tak, jak by si člověk úplně představoval. Kromě deštivých dnů a těch slunečnějších, kdy je tepleji, tu jsou i ty poměrně chladné, kdy se cítíte zaskočeně. Minimálně po ránu, když dumáte, jestli byste si přece jen ještě neměli vzít čepici. Nicméně všechny tyhle dny můžete stejně dobře využít k jedné příjemné činnosti – ke čtení. Ať už doma, zachumlaní do teplé deky s čajem, když je ošklivé počasí, nebo venku pěkně na lehátku na zahradě/balkoně/lavičce v parku, když svítí sluníčko. A já tu mám pro vás dneska dva knižní tipy, kterým byste mohli během dubna věnovat svůj čas.
Prvním je očekávaná Tíha vody od Avy Reid. Na tuhle knížku se já osobně moc těším. Vychází právě teď, ale já jsem ji neměla ještě v rukou a ani si k ní nepřivoněla. Je to úžasně napsaný (a samozřejmě taky přeložený) příběh Effy Sayreové, která přednedávnem začala studovat na katedře architektury, na univerzitě, kde jsou obory architektury, a hlavně literatury vnímané jako čistě mužská záležitost. Effy by se se svým skóre, kterého dosáhla při přijímačkách, dostala na vysněnou katedru literatury – ovšem kdyby byla muž. To ale není, a musí tak studovat obor, který jí nic neříká, a navíc neustále čelit mužskému světu, kde se na ni všichni dívají skrz prsty a místo jejího potenciálu vidí jen hezkou tvář.
Když na školní nástěnce objeví leták, který vybízí studenty k tomu, aby se přihlásili do soutěže o nejlepší projekt na přestavbu rodinného sídla nedávno zemřelého spisovatele Emrise Myrddina, je to jako znamení. Effy díla Emrise Myrddina zbožňuje, jeho román Angharad jí pomáhá v těch nejtěžších životních chvílích. Do soutěže se tedy přihlásí a ke svému překvapení ji vyhraje. A už se navzdory všemožným varováním chystá do nejjižnější části země, aby spatřila sídlo na vlastní oči a projekt dokončila přímo tam.
Kromě syna zesnulého spisovatele se tam setkává i se studentem literatury Prestonem, který jí je od začátku neuvěřitelně protivný. Nejspíš proto, že má to, po čem touží ona, a ani si toho pořádně neváží. Sídlo Emrise Myrddina postupně zaplavuje moře a Effy stále intenzivněji bojuje s přeludem krále víl, který ji pronásleduje už přinejmenším půlku jejího života. Jenže v nejjižnější části země jako by byl silnější a získával nad ní čím dál tím větší moc. Ustojí Effy boj s ním i nemožnost úkolu, který před ni klade Myrddinův syn? A nespletla se snad v Prestonovi? Je to opravdu takový nafoukanec, za jakého ho má? To všechno se můžete dozvědět prakticky okamžitě, pokud sáhnete po téhle knize.
Pokud jde o můj druhý knižní tip, ten pochází pro změnu z pera české autorky. Jmenuje se Druhá tvář a napsala ho Aneta Hastíková. Vychází taky v dubnu, ale o něco později. A jestli vás zajímá, kdo má na svědomí jeho úžasnou obálku, tak je to Ondřej David. V tomhle případě už se taky moc těším na to, až si knížku pořádně prohlédnu naživo a pěkně si ji omakám. Hlavně ten 3D parciál s fólií.
Hlavní postavou téhle knížky je Ivan, šestnáctiletý princ, který už jako hodně malý přišel o oba rodiče. Vyrůstá spolu s nevlastní matkou Polinou, která si často ráda přihne a nemá ho zrovna v lásce, a humpoláckým nevlastním bratrem. Navíc ho po celý život provází stín toho, že za smrt obou svých rodičů může vlastně on. (I když to není pravda.) Těší se, až v den svých osmnáctých narozenin konečně usedne na trůn, a všem obyvatelům Babuchu dokáže, že je důstojným následníkem svého otce.
Jenže… Do Babuchu nečekaně přijede Polinin bratr, aby se zmocnil kouzelného Orákula, které už dlouho není v provozu a které má obrovskou moc. Ivan by mu v tom rád zabránil, ale úplně si neví rady. Naštěstí na jeho dvůr zavítají i tři princezny ze Severního království, statečné, bojovné a neústupné dívky, které se zdatně ohánějí sekerami a meči. A pak je tu ještě někdo další. Někdo, kdo vskrytu Ivana provázel po většinu jeho života a jemuž na něm moc záleží. Pokud vás zajímá, kdo to je, přečtěte si Druhou tvář, až vyjde.
A jinak se strašně moc omlouvám, ale dneska mi na redakční okénko nezbylo místo. Tak snad příště.
Mějte se hezky a čtěte!
Iveta