Nedá se svítit, i tenhle blog bude začínat nějakou variací na obligátní téma prvního (nebo posledního) odstavce všech blogů letošního léta: vážně doufám, že jste se ještě neupekli, nebo jste naopak neumrzli v příliš vychlazené klimatizované místnosti nebo dopravním prostředku.

Nám se v redakci už kouří z uší, jak pro vás pilně chystáme nové knihy na letošní podzim. Jako každé léto mám pocit, že jsem se sotva nadechla někdy v květnu kolem Světa knihy a už máme skoro září (ufffff!) a já pořád jenom čtu, čtu a čtu… a mezitím už se ty první knihy, kterým jsem se věnovala kdysi na jaře, začínají objevovat na pultech knihkupectví a já ZÍRÁM – mluvím samozřejmě o novém vydání Skleněného trůnu s novými obálkami a ořízkami! (S Rowanem místo Jeřába v dalších knihách, jestli vás to zajímá…) Zrovna nedávno jsem kolegyním v redakci říkala, že kdybych Skleněný trůn neznala, hned bych se po něm v knihkupectví vrhla už jenom proto, jak vypadá. Moc tedy doufám, že se vám bude líbit stejně jako nám a stane se ozdobou vaší knihovničky. (Jo, a taky je to samozřejmě důvod si přečíst celou sérii znovu… kdybyste potřebovali pošťouchnutí. Což předpokládám úplně nepotřebujete, ale víte co, kdyby náhodou…)

Když už jsme u těch sérií, tak bych vám dneska ráda představila titul od autorky, která už má na svém kontě taky nejednu knihu a nejednu sérii – mluvím o Kerstin Gierové, která napsala tolik oblíbené Drahokamy i Knihy snů i boží middlegradový standalone Kluci jsou jako žvejkačka. Poslední kniha, kterou jsme od ní vydali, je Pomněnka: Co za světla není vidět a momentálně chystáme druhý díl, který se bude jmenovat Pomněnka: Co bylo dosud ztraceno.

Už v první Pomněnce mě strašně bavilo to, že máme hned dva vypravěče – hlavní hrdiny Quinna a Matildu. (Pozor, spoilery!!!) Začínali takříkajíc na opačných stranách barikády, Quinn jako super cool kluk, který dělá parkour, a Matilda jako ta fakt divná holka od sousedů, která má silně věřící rodinu, spoustu děsných příbuzných, nosí příšerné halenky s volánky a nos má neustále zabořený do knih. Ukázalo se, že Quinn není až tak úžasně sebejistý a cool, navíc bohužel utrpěl velmi vážný úraz, po němž mu dlouhou dobu trvalo vůbec vstát z postele, a Matilda se zase vyvrbila jako opravdu zajímavá, všímavá a bystrá holka, kterou byste minimálně chtěli mít za kamarádku (už jenom proto, abyste si společně mohli utahovat z jejích příšerně svatouškovských bratranců a sestřenic) a kterou díky bohatým čtenářským zkušenostem nějaké bytosti z jiného světa nebo mluvící chrliči a jiskřící portály nechávají naprosto chladnou. I když na Quinna zaútočí chlápek, který se tvářil jako Quinnův skvělý fyzioterapeut a nakonec se z něj vyklubala bytost z jiného světa, nebo i když na ně zároveň s ním útočí Johanka z Arku, která má dost zvláštní zálibu v ohni a věcech, co hoří. Co na to Matilda? Zachová chladnou hlavu a dokáže ji vyřadit z provozu. Tyčkou na rajčata. A zachrání přitom i Quinna. Nastaly tam nějaké vzájemné citečky? No to se vsaďte.

Jenže! S těmi citečky to bylo takové ne úplně stoprocentně jasně vyjádřené, takže na začátku druhé Pomněnky tu máme slušný zmatek v hlavě obou našich hrdinů a můžeme sledovat, co si o sobě navzájem myslí, ale neodváží se si to říct. Napětí by se dalo krájet! Pak samozřejmě ten jiný kouzelný svět nikam nezmizel, nezmizeli nikam ani jeho obyvatelé, ani mluvící chrlič. Quinn se už od začátku první knihy pídí mimo jiné po informacích o svém biologickém otci, ale místo odpovědí má spíš čím dál víc otázek. Matilda na rozdíl od něj nemůže do jiného světa vstupovat, jak se jí zachce, což ji čím dál víc mrzí, protože by moc ráda viděla všechny ty úžasné věci, o kterých jí Quinn vyprávěl. A měla by na to přece taky mít nárok, když svými podněty dost zásadně přispívá k tomu, aby se Quinnovi nic zlého nestalo… Jenže to samozřejmě není jen tak. Na to, jestli se Quinn konečně něco zásadního dozví a jestli se Matildě splní sen vidět velrybí vzducholoď, si budete muset počkat na konec září! Pokud jste

ještě nečetli první díl, případně žádnou další knihu od Kerstin Gierové, tak máte co dělat. Tahle autorka je totiž hrozně zábavná a věřím, že si ji zamilujete stejně jako já. Bára teď momentálně čte Monster High: School Spirits – Nezapomenutelný děs (a výborně se u toho baví), Iveta se brouzdá tajemným světem posledního dílu série Arila od Radka Starého a Tereza se (doufám) brouzdá ještě někde v moři na zasloužené dovolené.

Mějte se krásně a čtěte!

Adéla