Běháte rádi?
Abych se přiznala, tak já teda moc ne. Nikdy jsem nepařila k nějakým super rychlým běžcům, kteří cítí vítr ve vlasech, a když už běhám, tak většinou z metra na autobusovou zastávku, a to se pak snažím celou cestu autobusem popadnout dech.
Nicméně když jsem četla Wing Jonesovou (a to celkem třikrát), říkala jsem si, že je to vlastně celkem škoda. Tuhle knížku napsala Katherine Webber, spoluautorka série Korunní princezny, ještě předtím, než se dala dohromady Catherine Doyle. A je vidět, že psát uměla už na samém začátku svojí kariéry.
Děj Wing Jonesové – jejíž hlavní postavou je překvapivě patnáctiletá Wing Jonesová – se odehrává v polovině devadesátých let dvacátého století. Wing, jejíž jedna babička pochází z Ghany a druhá z Číny, má pocit, že nikam nezapadá, nejenom vzhledem, ale obecně. Ve škole nemá žádné kamarády a žije ve stínu svého úspěšnějšího bratra, místní hvězdy amerického fotbalu. Zdá se jí, že genový koktejl v jejím případě vyšel výrazně hůř než v případě jejího bratra.
Ale to všechno se změní ve chvíli, kdy se dozví, že její bratr Marcus měl bouračku – ošklivou bouračku. Je vážně zraněný, leží v nemocnici v kómatu a není jisté, jestli se ještě někdy probere. Pro Wing je to velká rána, protože už před lety přišla o otce. Momentálně žije s matkou a oběma babičkami v malém domku v ne zrovna honosné části města a účty za nemocnici se rychle hromadí a hrozí, že jim zlomí vaz.
Aby se Wing vybila ze své frustrace, začne po nocích běhat. A zjistí, že běh jí přináší pocit, kterého se jí zoufale nedostává. Pocit volnosti, naprosté svobody. A taky jí připadá, jako by každý její krok udržoval v chodu srdce jejího bratra. Krok-tep-krok-tep. Jedné noci narazí při běhu i na nejlepšího kamaráda svého bratra Aarona, do kterého je snad odjakživa tajně zamilovaná, a od té chvíle běhají spolu. Ukáže se, že Marcus nebyl v rodině jediný talentovaný sportovec. Wing dokáže běhat neuvěřitelně rychle, tak rychle, že by možná zvládla předběhnout i nejrychlejší dívku ve středoškolském atletickém týmu. Tak rychle, že by možná dokázala zachránit svoji rodinu před zkázou. Otázka je, za jakou cenu.
A abych vás neochudila o naše téměř tradiční závěrečné okénko, tak přidávám krátkou zprávu o tom, co se děje v redakci. Usilovně připravujeme k vydání hromadu podzimních titulů a někdo má to štěstí, že hned takhle zkraje prázdnin vyrazil na dovolenou.
Mějte se hezky a čtěte!
Iveta