Mávám všem a doufám, že se máte stejně krásně jako já, když konečně vysvitne sluníčko – což se teď fakt, hurá hurá, děje! S ledovým latté jde všechno líp a my se samozřejmě musíme postarat o to, abyste měli na lavičce v parku co číst. Navíc se neúprosně blíží taky svátek všech knihomilů Svět knihy, takže teď přichází na svět ty největší pecky jara. A já mám pro vás tip hned na dvě.

Mám ráda, jak knihy voní – a určitě nejsem sama. Znám hodně dalších lidí, kteří nečtou e-knihy, protože ač je Kindle fakt super, prostě nevoní papírem a tiskem a vazbou a lepidlem a tím vším, co charakterizuje vůni – obzvlášť nové – vytištěné knihy.

Přišel duben a s ním i aprílové počasí. I když asi nevypadá tak, jak by si člověk úplně představoval. Kromě deštivých dnů a těch slunečnějších, kdy je tepleji, tu jsou i ty poměrně chladné, kdy se cítíte zaskočeně. Minimálně po ránu, když dumáte, jestli byste si přece jen ještě neměli vzít čepici. Nicméně všechny tyhle dny můžete stejně dobře využít k jedné příjemné činnosti – ke čtení. Ať už doma, zachumlaní do teplé deky s čajem, když je ošklivé počasí, nebo venku pěkně na lehátku na zahradě/balkoně/lavičce v parku, když svítí sluníčko. A já tu mám pro vás dneska dva knižní tipy, kterým byste mohli během dubna věnovat svůj čas.

Doufám, že jste si minulý týden všichni užili stream z předávání HumbookAwards, že jste spolu s námi uronili slzu dojetí a zasmáli jste se a že vyhráli někteří vaši oblíbenci. Na tenhle předávací večer je to vždycky velké těšení, takže člověk pak jde domů trochu smutný, že už je to za námi – skoro jak na Vánoce, když rozbalíte poslední dárek a rozbalí ho i všichni, které jste obdarovali, a víte, že zas až za rok… No, na Vánoce pak aspoň můžete upadnout do sladkého bezvědomí po tom, co sníte ještě čtyřicet osm dalších kousků cukroví a zalijete to horkou čokoládou, nebo tak něco. Ale co když skončila knižní sláva? Za mě je to docela jednoduché: můžete se spolu s námi začít těšit na Svět knihy, který vypukne ani ne za dva měsíce.

To je docela vostrá otázka takhle při pátku, žejo? :D Odkazuju jí ale na nejnovější knížku od Alice Oseman, která by měla vyjít už v květnu v českém překladu a která se jmenuje právě Smysl mýho života. Je to poslední z Aliciných románů, který zatím nevyšel česky, a pokud máte tuhle autorku rádi, troufám si tvrdit, že ani tentokrát nebudete zklamaní. Chystáme ji s obálkou přímo od Alice a s barevnou ořízkou.

Zdravíčko všem! Taky máte takovou radost, že už je venku jaro? Já to sluníčko miluju, konečně můžu místo tří svetrů nahodit jen jeden a nazdárek párek. A za chvíli už to bude i na vysedávání venku s knížkou a kafíčkem, případně limonádou nebo po čem vlastně vaše srdce touží. A my teď makáme na tom, abyste na to venkovní slunění měli co číst – a rýsuje se kopec pěkných knížek, fakt.

Dneska bych vám ve víkendovce chtěla sdělit tři důležité věci, které se týkají našich knih. Tak si udělejte čaj, kafe nebo kakao a můžeme začít.

Před časem vám Katka ve svém blogu slíbila, že vám brzy něco napíšu o Nelítostném lovci, prvním dílu romantické fantasy duologie Karmínová můra od Kristen Ciccarelli. Než se na mě ale zase dostala řada, Nelítostný lovec už vyšel a spousta z vás ho má doma. Říkala jsem si, že už asi ani nemá smysl, abych o něm psala. Ale protože se někteří z vás ptají, jestli chystáme k vydání druhý díl, napadlo mě, že to vezmu z jedné vody načisto.

Tedy – pokud svátek zamilovaných slavíte. Já ho zas až tak moc nemusím – jestli mě chce někdo oblažovat hromadou květin a čokolády, může to být klidně v náhodné úterý v březnu, roztomilé dárečky a horoucí vyznání přijímám ochotně téměř kdykoli, a pokud mě má někdo doopravdy tak strašně rád, určitě bude vědět, že mnohem víc než pralinkami v červeném nebo růžovém obalu mi podlomí kolena dobrým sýrem. Ano, zvládnu i Coeur Neufchâtel, jestli ta symbolika musí být, ale upřednostňuju kozí váleček s bílou plísní, tak vyzrálý, že má vlastní osobnost a můžu s ním vést duchaplnou konverzaci, děkuju velmi pěkně. Jestli to máte podobně, pojďme prosím založit nějaký klub nebo tak něco. 😊

… je věta, slogan z knihy Dám ti slunce, která vyšla už před deseti (!) lety a je úplně upřímně jedna z mých nejoblíbenějších, co jsme kdy v CooBoo vydali. Jandy Nelson je pro mě taková malá osobní young adult ikona. Její psaní je totiž hrozně originální a je ohromný pozitivista a životní optimista. Její příběhy dojímají, ale ne proto, že v nich někdo umře a čtenář pak zajde žalem, kdepak. Z jejích knih čiší tolik pozitivní energie. Miluju její imaginativnost a jazyk, kterým to vyjadřuje. Obrazy, které kreslí svými písmeny tak dobře, že se chcete utopit mezi řádky.