Rtuť teploměru stoupá, venku je pěkný pařák, přežít se dá leda tak u bazénu a v práci svádíme boje o to, zda mít klimatizaci zapnutou, nebo vypnutou. Díky tomu, že Michal přichází do kanceláře jako první a s velkým předstihem, je místnost při příchodu ostatních dostatečně vychlazená, a tím pádem obyvatelná.

Když jsem se ráno podíval do kalendáře, uvědomil jsem si, že ty šťastnější z nás už za dva týdny čekají letní prázdniny (a ti úplně nejšťastnější už mají zkouškové, všechny testy a zkoušky dávno hotové a přibližně do konce září volno). No, nebudu vám nic nalhávat, docela jsem jim záviděl. Nicméně když nevyšel můj pokus vydávat se za studenta vysoké školy (kupodivu mě odhalili už u vrátnice a taktně mi naznačili, že pokud se rychle neotočím, zavolají příslušníky VB, či jak se jim dneska říká 😉), musel jsem se smířit s tím, že prostě vyrazím do práce a o dvouměsíčních prázdninách si můžu nechat jenom zdát. Ale abych byl na druhou stranu upřímný, vážně si dost užívám knihu, do které jsem se nedávno pustil.

Zdravíčko! Tak je tu zase pátek a s ním i další kubulínský blog, který tentokrát vyšel na mě. Doufám, že se máte překrásně. Já se raduju z toho, že je konečně tepleji, i když o jaro jsme teda letos definitivně přišli a je to rovnou ze zimy do léta. Už to ale bylo potřeba a úplně cítím, jak se mi v tomhle konečně přívětivějším počasí lépe žije a taky čte, knížky mi hned jdou víc od ruky, což je na letní záhul rozhodně potřeba.

Atmosféra v redakci houstne. Pomalu, ale jistě se dostáváme do období, kdy připravujeme hromadu knih na podzim, a tedy vlastně na HumbookFest a na Vánoce. Po zásuvkách všichni marně hledáme obraceč času (pořád nikde nic, ale jednou se třeba objeví, držte nám palce) a zároveň vyhlížíme, kam si vyrazíme v létě na dovolenou. Ve svém minulém blogu o Lásce a olivách jsem vás zavedla do Řecka a tentokrát bychom mohli společně vyrazit na výlet do Itálie.

Kdyby tomu tak náhodou bylo a stalo se vám to ve fiktivním světě Terezy Kučírkové, která vyhrála poslední kolo naší literární soutěže CooBoo hledá talent a které u nás už brzy vyjde kniha, mohli byste se zajít podívat do kavárny U Jedné náušnice, jestli ji tam náhodou někdo nepřinesl.

Musím říct, že posledních několik týdnů bylo docela náročných. A tentokrát to nebylo jen tím, že bych měl na stole hromadu korektur a redakcí, které na mě křičí, ať je rychle udělám a že nestíhám. A pak se začnou nenápadně přesouvat na Katčin stůl. Ten pravý důvod byl, že jsem vyrazil na dovolenou do Itálie, kde jsem samozřejmě navštěvoval všechna knihkupectví, která mi přišla do cesty. A musím říct, že se v Čechách rozhodně nemáme za co stydět, protože YA produkce je myslím u nás mnohem bohatší – hlavně co se týče překladů.

Nazdárek všem! Tak je to tady, Svět knihy začal, už včera se otevřely brány a až do neděle máte exkluzivní příležitost nakupovat knihy se slevou, poslouchat besedy a diskuze a družit se se svými knihomolskými soukmenovci (a třeba taky s námi, my budeme na SK rozhodně taky poletovat) na největším knižním veletrhu v České republice. A že to bude zase pecka, o tom nemáme nejmenší pochyby, i když letos pořád ještě v poněkud provizorních prostorech pavilonů za výstavištěm. Na druhou stranu Křižíkova fontána uprostřed dění bude příjemnou posedávací zónou, tak teď jen aby nijak intenzivně nepršelo a všechno bude dobrý!

Řekněme si to takhle: máme všichni doma strašně moc knížek? (Doufám, že) Ano. Vejdou se nám do knihovniček a poliček? Ne. Kupí se všude možně, i na docela nepravděpodobných, nebo i poněkud nepraktických místech (mrazák nic moc, to vám povídám)? Jistěže. Půjdeme na Svět knihy a doneseme si domů pár nových svazků, které do těch poliček budeme muset nacpat s rozběhem, protože to ani jinak nepůjde? Ne asi. A to je prosím praktický život knihomola v kostce.

Květen je pro knihomoly svátek – především proto, že se obvykle koná pražský knižní veletrh Svět knihy. A letos tomu není jinak. Ale v květnu taky v CooBoo vychází obrovská spousta novinek, tolik, že se v nich člověk těžko orientuje, a tak jsem si řekla, že bych v dnešním blogu měla na některé z nich upozornit. Samozřejmě na ty, které vznikají mně pod rukama.

Nazdárek všem, tak konečně to venku vypadá aspoň maliličko jarně. Já už fakt nevím, komu tímhle to počasí jako prospěje? Vždyť máme zimu už asi půl roku! Takže sluníčko vítám opravdu nadšeně a už si dělám plány na knížku ke snídani na balkoně na sobotní dopoledne. Všichni si držme palce, ať to vyjde!