Čauky mňauky kubulíni, pokud jste měli obavy, jestli vůbec vylezu z Tiché hory aka svého zasmrádlého překladatelského koutečku, kde jsem se už docela dlouho po večerech schovávala s Miou Corverovou a jejími kumpány, a nic nedbala prosebných psích očí, abych šla na procházku, špinavých oken, abych je umyla a vnesla do svého života nějaké to světlo a podobně...

Napište nám přání k desátým narozkám (aneb #coobooslavi a #cooboo10let) a vyhrajte reading copy Zmije, kubulínskou placku a super plátěnku! Stačí nám povinšovat tady ⬇ v článku ⬇ a nechat nám e-mail. Čas máte do pátku 9. srpna. Potom vybereme pět vítězů, kterým výhru pošleme přímou čarou domů! :)

Protože #coobooslavi desítku, taháme ze všech redakčních Kubulínů jejich nejoblíbenější knížky dekády. Michal měl docela rychle jasno...

Je vám horko? Mně teda veliké, ale co můžeme čekat v červenci, že ano? Navíc zrovna nesedím v naší báječně klimatizované kanceláři, ale v kavárně, kde si jednou za týden rozbiju pracovní tábor a detašované pracoviště a buším do klávesnice nebo čtu nebo obojí. Mají tady sice výborné kafe, ale klimatizace chybí. Ovšem za to kafe jsem ochotná jim to odpustit.

Dneska jde o hodně - o ČEST a titul NEJOSVÍCENĚJŠÍHO KUBULÍNA všech dob. Komplet redakci jsme si posadili do horkého křesla (ehm nebo spíš na horký gauč) a podrobili je zkoušce všech zkoušek - kvízu o předchozích deseti letech CooBoo. Kdo v první části nabušeného přestřelu zabodoval?

Tento týden byl v práci trochu podivný – je to tedy především tím, že jsem tu prakticky celý týden sám. Když jsem sem přišel poprvé, ještě jsem nic netušil, protože jsem většinou v redakci první. Ale když se pomalu blížila devátá a nikde nebyla ani noha, trochu jsem znervózněl...

Adélu to tak neminulo a musela vybrat, co je podle ní nejlepší dílo předchozí dekády. Váhala, špekulovala,... a zvolila Pupíky, sérii, které nechybí humor, drive a pořádně ostrý lokty...

Tak jsme v redakci zakopali válečnou sekeru, přestali se hádat o to, jestli si budeme ten který den hrát na Afriku nebo na Antarktidu, klimatické války ustaly… Což je jen a jen dobře, protože máme, jak už minulý týden psala Katka, i jiné starosti než jen stavět si na stole barikády z vydaných knih a hromádek korektur a ostřelovat se gumičkami do zblbnutí.

„Terko, jaká je tvoje oblíbená kniha týhle povedený CooBoo dekády?“ „Dyť to nejde takhle říct, vybrat jenom jednu nejde...“ Ale my se nedali a o několik dní později byla tahle Sophiina volba rozseknutá – Dám ti slunce vyhrálo...

Já vám řeknu, když mi tvrdili, jak je léto v redakci divoká věc, protože se chystají všechny knížky na podzim, tak jsem jim tak úplně nevěřila. No, tak bude toho čtení trochu víc, bóže, říkala jsem si. Poučení z minipříběhu je: věřte (starším a) zkušenějším, mají pravdu. Knížek teď pro vás chystáme fakt záplavu.