Kdybyste náhodou nevěděli, na co se tohle jaro těšit úplně nejvíc, tak prosím vás na Nikdynoc.

Začala nám sezona jarních veletrhů! Já jsem se včera vrátila z veletrhu v Londýně (což naši instagramoví fanoušci určitě zaznamenali), za dva týdny zamíříme s Katkou do Bologni a všechno pak uzavře květnový pražský Svět knihy.

Už jsme vám dlouho nepřinesli žádný kvíz, takže zas nastal čas vám trošinku zavařit mozkové závity.

Po téměř letním počasí, kdy lidi venku chodili v kraťasech a trikách s krátkým rukávem, se počasí konečně trochu umoudřilo, obloha se zatáhla a ani vedro už není takové.

Musím se vám k něčemu přiznat: contemporary mě zase tolik nebaví. Což samozřejmě neplatí úplně plošně, ale obecně bych si v souboji mezi současnými příběhy a fantastikou vždycky vybrala čarodějky, vyvolené, vesmírné lodě a pohádkové školy.

Čauky mňauky! Zrovna čtu Catwoman a evidentně to na mně zanechává hluboké následky.

Svým předešlým blogem mi Michal vytvořil krásný oslí můstek k tomu, o čem chci dneska psát. Asi to ani netušil, protože já se o tématu svého dnešního blogu rozhodovala vlastně až dneska.

Můj milý příteli a Kubulíne, poslední dobou si všichni píší jen maily a zprávy, ale já myslím, že je skvělé si v klidu sednout, vybrat si papír, kvalitní plnicí pero a napsat Ti dopis pěkně postaru...

Takhle při pátku se nám v redakci občas stává, že zabředneme do zajímavých diskuzí o nesmrtelnosti chrousta. A dost často se naše debaty – překvapivě – týkají knížek. A tak jsme přišli na to, že je naše redakce rozdělená na dva tábory v naprosto zásadním problému: PŘEBALY.

Taky vás napadají úplně divné otázky (a jiné věci) v úplně absurdních chvílích? Já jsem si třeba dneska ráno čistila zuby a najednou jsem začala přemítat o tom, proč se vlastně říká, že někdo „není žádné ořezávátko“. No řekněte mi, proč?