Možná jste to už z našich blogů pochopili, ale myslím, že je třeba to zdůraznit – čas v nakladatelství plyne trochu jinak než v běžném životě… a to i navzdory počasí a jeho výkyvům (a zimě, která tolik trápí Katku, jak si vám minule postěžovala). Takže i když Katka trpí zimou (a my ostatní trochu míň, ale přece jen máme málo slunce, to se musí nechat), v redakci už nastal duben a brzy na nás zaútočí květen (čti: dubnové a květnové tituly). Celý život nakladatele je posunutý a hledí neustále do budoucna (nebojte se, ediční plán na první půlku tohoto roku zveřejníme cobydup), v létě máme Vánoce a už teď některé knihy plánujeme na rok 2027 a možná i dál…

Nazdárek nazdárek! Pojďme si na začátek dát tradiční počasové okénko: mohla by se ta zima jít prosím vycpat sakraaleuž? Jsem ochotná připustit, že si může zůstat na horách, kde si vy, divní lidé, co to máte rádi, můžete jezdit na prkýnkách z kopce. Ale tady ve městech, kde se musíme každý den trmácet vymrzlými ulicemi a doufat, že nám neupadnou palce u nohou, by už stačilo, ne? Děkuju pěkně!

S novým rokem přišla ukrutná zima a s ní i obvyklé nástrahy každodenního života. Na sníh jsem s jiskřičkou naděje čekala na Štědrý den (nestalo se), Boží hod (též se nestalo), ale nakonec na sebe nenechal dlouho čekat a s plnou parádou nám ho vesmír nadělil právě teď v lednu (kdy už je mi to upřímně trochu šumák).

Poslední dny mám pocit, že zima už opravdu přestala předstírat, že je jen tak „symbolická“. Mrzne od rána do večera, ruce zebou i v kapsách a jediné místo, kde je člověku skutečně dobře, je doma pod dekou. Ideálně s hrnkem něčeho teplého a knihou, která vás vtáhne natolik, že zapomenete, kolik je venku stupňů pod nulou.

Advent vrcholí. Jako každý rok jsem totálně zoufalá z toho, že jsem se těšila, jak si tohle období, o kterém se píše v tolika našich knihách, užiju. Protože kdo by se nechtěl nechat obejmout kouzelnou předvánoční atmosférou, vyrazit s kamarádkou na trhy dát si svařák a něco dobrého na zub k tomu, v klídečku si upéct cukroví, krásně zabalit dárky, tročku to doma vyzdobit, světýlka rozsvítit? Těšila jsem se, že nám třeba ten sníh, kterého trošku napadlo, vydrží déle, a někdy večer se budu toulat pocukrovanou Prahou, které to pod sněhovou peřinou vždycky moc sluší a bude to naprostá paráda.

Tak co, už máte všechny dárky? Napečené cukroví? Všechno kolem vás svítí a voní po Vánocích, takže už můžete jen zalézt někam pod deku a užívat si pohádky? Nebo jste naopak v panice, že nic nestíháte, nezvládáte a všichni umřou? Mám dojem, že my v redakci jsme tak někde uprostřed.

Zdravím všechny! První otázka dnešního blogu se nabízí: jak jste si užili HumbookFest? Doufám, že velmi, protože my rozhodně. Vidět každý rok ty zástupy knihomolstva, jak juchají, přátelí se a zásobí čtením na dlouhé zimní večery, je hrozně nabíjející. A my jsme si to letos užily ještě z úplně nové perspektivy!

Když jsem psala minulý blog, měla jsem pocit, kolik ještě máme času – na všechno, na Vánoce, do HumbookFestu, do konce roku a tak. A vůbec, vůbec to nebyla pravda. Všechno se to tak rychle semlelo, že už zítra… ano, zítra… bude zase HumbookFest. Letos je to ale pro nás (a i pro vás) trochu jiné, protože kromě všech hlavních programů, stánků, kreativní zóny a autogramiád chystáme ještě speciální (a trochu vánoční!) kubulínský stánek, kde se budete moct potkat nejen s námi, ale s dalšími autory a třeba si i trochu zasoutěžit a něco vyhrát. Tak pěkně popořadě…

Venku panuje třeskutá zima a svět pomalu (rychle?) propadá té nádherné předvánoční panice. Zrovna ve středu mi přišla zpráva, ve které byl jen obrázek vyfocené televize s Láskou nebeskou, a to pozastavenou v minutě, kde krásně nazdobený vánoční stromek hrdě hlásal PĚT TÝDNŮ DO VÁNOC. Horor ve čtyřech slovech.

Adéla minulý týden ve svém blogu najela na vánoční vlnu a já bych se na ní ráda ještě chvíli svezla. Dneska bych vám totiž chtěla představit další knížku od české autorky, která právě vyšla a kterou jsem mohla ve středu v kanceláři vidět na vlastní oči. Jedná se o Melodii piruet, vánoční romantický příběh od Alice Lily Neradové. A musím říct, že ten třpytivý lak na obálce – který bohužel není možné zprostředkovat na fotce – je úžasný. Pokud si tuhle knížku nebudete chtít koupit, tak se na něj aspoň zajděte podívat do knihkupectví.