Poslední dobou se stmívá fakt hodně brzo. Víte, co to znamená? Brzo přijde Ježíšek! A ten přeci nechodí za denního světla, no jen si to představte, jaká by to byla pruda, kdyby na Vánoce nebyla tma jak v pytli už ve čtyři odpoledne – kam by se podělo to kouzlo, to tajemno? (A taky by bylo mnohem těžší chodit na tajňačku užírat cukroví z krabice uložené na balkoně, tedy pokud jste z takové rodiny jako já, kde jsme ho poprvé směli vzít do pusy až na Štědrý den večer).

Narazili jste někdy na desítky let starý dopis, který byl adresovaný vaší babičce? A pokud ano, byli jste v pokušení si ho přečíst? Například mně se to stalo. Vyklízela jsem jednu místnost v domě, ve kterém dřív žili babička s dědou, a našla obálku, na které bylo napsáno, že ji smí otevřít jen a jen moje babička a nikdo jiný. Co byste udělali na mém místě? Otevřeli ji a podívali se, co je uvnitř, nebo její tajemství nechali být? Chvíli jsem nad tím dumala a byla na vážkách, ale zvědavost nakonec přece jen zvítězila. Moje dilema bylo o to menší, že babička i dědeček už byli po smrti. Když jsem tu obálku otevřela, zjistila jsem, že je v ní desítky let starý dopis, který psal dědeček babičce. I kdyby se nepodepsal, vím to s naprostou jistotou. Jeho rukopis poznám.

Dneska je venku počasí, že by člověk psa nevyhnal, ale je to naprosto dokonalý čas na čtení. Už to o mně víte, ale já tohle počasí miluju, zvlášť když si můžu sednout do křesla, uvařit si kafe, rozsvítit čtecí lampu a pustit se do pořádné bichle, která mi vydrží na pár hodin až dnů

Už dlouho se nervózně houpu na židli (je to taková ta pojízdná kancelářská, a ne, není to nejlepší nápad, rozhodně to nezkoušejte doma!) a přemýšlím, jak zahájit tenhle blog. Drazí kolegové mi poradili, ať napíšu o tom, jak se těším na oběd. Tak tedy – těším se velmi, neb mě už docela dlouho sužuje přímo vlčí hlad, a navíc se už taky těším na naše oblíbené obědové konverzační kolečko točící se kolem tématu „co budete dělat o víkendu“, případně „co jste dělali minulý víkend“. Doufám, že tento týden bude ještě pestřejší než obvykle, protože nám Michal vypoví všechny zážitky z knižního veletrhu ve Frankfurtu. Zatím prozradil jenom to, že cestou zpátky příšerně lilo a že celý veletrh se nesl ve znamení mnohdy překvapivých bezpečnostních opatření provázejících návštěvu španělského krále. Ale o tom vám určitě poví příští týden.

Nazdárek vespolek! Hlavní knižní sezona je v plném proudu, nové knížky se valí jedna za druhou, tak doufám, že všichni pravidelně odcházíte z knihkupectví s kupičkou, aby bylo co číst – protože co taky v tomhle hnusu, co se vydává za počasí, dělat, žejo! (Ne, beru zpátky. Babí léto minulý týden jsem si fakt užila, jo, abych se zase jen nerouhala. Jen teď ty ranní tři stupně nad nulou mě trápí. Fňuk.)

Je podzim. Ráno tma, přes den pošmourno a mnohdy déšť, sem tam slunce. A dny se pořád krátí. Pro jedince citlivé na úbytek světla není podzim zrovna příjemné období. A je otázka, jak se s tímhle méně příjemným časem vypořádat. Asi vás nepřekvapí, že já osobně doporučuju trávit podzim s knihou v ruce, ideálně u krbu. Případně si na sebe ještě můžete pustit horské slunce. Ale pokud jde o ty knihy, zásadní je, jestli jste ten typ, co radši sáhne po letním čtení, aby se trochu ohřál a odreagoval, nebo jestli půjdete své náladě takzvaně naproti. Dnešní blog bude věnovaný spíš druhé skupině čtenářů, protože bych v něm chtěla psát o několika našich knihách z žánru heavy contemporary.

Nevím, jak se to stalo, ale včera mi bylo laskavě připomenuto, že do Vánoc zbývají už jen něco málo přes dva měsíce a že je tedy nejvyšší čas zařídit vše potřebné – jako třeba ozdobit stromek, hodit kapra do vany a promyslet vhodné dárky. Sice mi to přijde trochu předčasné, ale zdá se, že na víkend mám plány jasné. Nicméně jsem si řekl, že je taky ideální podzimní čas na nějakou pořádnou bichličku, protože co si budeme namlouvat, krátké knihy jsou skvělé a úžasné, ale někdy má člověk chuť se začíst do pořádně dlouhého příběhu a nemuset myslet na to, že za chvíli už skončí. A pokud byste chtěli pár tipů z CooBoo, tak za mě rozhodně nesmíte zapomenout na následující kousky.

Zatímco někteří, ehm ehm, se radují, že je konečně pěkný podzim, my ostatní v kanceláři i na dálku soutěžíme o to, kdo má z toho vysedávání u počítače nejstudenější ruce a kdo od rána zvládl vypít víc kýblů čaje. A to vám teda povím, jsou to tuhé boje! Brzy se k tomu asi taky přidá zápolení o to, kdo si je schopný na sebe obléknout víc svetrů najednou. Jenom upřímně doufám, že když už je taková hustá zima v době, kdy bych si docela přála pěkné babí léto, vydrží to tímhle tempem až do Vánoc, které budou tak ukázkově bílé a nynynky, že se Ladovy pohlednice budou stydět v koutě a šoupat nohama, děkuju pěkně!

Nazdárek všem! Dnes se navzdory nechutnému počasí hlásím s převratnými novinkami. Takže si uvařte pořádný hrnec čaje, jak se na tohle depresivní období sluší a patří, a jdeme na to.

Vzhledem k tomu, že píšu blog s jednodenním předstihem, je teď venku plačtivé počasí. Pošmourno, nevlídno, málo světla. Pravý a nefalšovaný melancholický podzim. V kanceláři jsem úplně sama, protože všichni ostatní mají dovolenou. A kromě nedostatku společnosti trpím i nedostatečným výběrem čaje. V tomhle počasí by se mi šiklo víc druhů. Člověk se chce alespoň tak nějak vnitřně zahřát, protože momentálně tu je tak akorát „teplo“ podle Michalových měřítek. Ale pokud jde o to naladit se na knížku, kterou čtete, respektive v mém případě překlad, který redigujete, nemohla bych si vybrat líp.