Asi vás to překvapí, ale dneska začnu poměrně netradičně – takovým krátkým výletem do svojí rodinné historie. Knížka, které chci věnovat tenhle blog, k tomu totiž přímo vybízí. Při jejím čtení jsem zkrátka nemohla na některé věci nemyslet. A až o ní pak budu psát dál, možná pochopíte, proč zmiňuju právě svoji rodinu, a ne třeba situaci na Ukrajině, i když se to samozřejmě více než nabízí.

Nazdárek vespolek! Tak jsme se konečně dočkali a Svět knihy aka druhé knihomolské Vánoce je tady a v plném proudu. Doufám, že jste tam už byli, že přijdete taky v sobotu a v neděli a že si nakoupíte spoustu radosti, protože kdy jindy se vrhnout na čtení než v létě, že jo!

Taky máte pocit, že se začátkem června najednou začne narůstat očekávání toho, že se už už brzo začnou dít všechny ty super věci, na které jste dloooouho čekali? Anebo se už konečně dějí? Znáte to, ne? Prázdniny (nebo dovolené) jsou skoro za rohem, na nočním stolku nebo někde v koutě (nebo co já vím, třeba na poličce na záchodě) se vám hromadí jedna skvělá kniha za druhou a vy se už celí třesete, až do nich budete moci zabořit nos a nechat se unést do světa fantazie.

Nevím, jestli jste si toho všimli, ale za měsíc začínají letní prázdniny. Což samozřejmě netěší jen všechny studenty, ale i ty, kdo se už zařadili do pracovního procesu, protože se pro spoustu z nás blíží období dovolených a cestování. Nicméně než tyto bakchanálie vypuknou, je tu ještě červen, a to letos znamená Svět knihy!

Léto se nezadržitelně blíží, teplotně ho tu máme už teď, a k němu samozřejmě neoddělitelně patří i prázdniny. Což je doba, kdy má člověk víc času na čtení. Teď mám na mysli hlavně čtenáře školou povinné, ale v určité míře to platí i u těch pracujících. Asi nikdo si nedovede představit dovolenou bez nějaké pěkné knížky, případně knížek. Vzpomínám si, že dokud jsem jezdila na dovolenou s rodiči, jedna z prvních našich zastávek v nějakém větším městě byla v knihkupectví. Tam jsme si každý mohli libovolně vybrat knížku – včetně dospělých – a rodiče ji zaplatili. Tenhle zvyk jsem měla moc ráda – i když, co si budeme povídat, jedna knížka nikdy nestačila. Z té doby mám taky slušnou sbírku fotek, na kterých někde ležím nebo sedím a čtu si.

No není dneska překrásně? Jo, je! Ale pojďme to nerozmazávat, Michal pláče někde v koutku, že teploty šly přes dvacet, tak prosím vás pojďme my, normální lidé, oslavovat tiše, ať ho ještě víc nerozrušíme, jo?

Že by to už fakt konečně bylo tady? Jaro jaro jaro jarooooooooo! Konečně uklizení zimních kabátů, kulichů a lyží (a vánočních dekorací) hluboko do skříně? Čas vysázet do truhlíků na balkoně květiny a nějakou tu prostorově nenáročnou zeleninu, aniž by se člověk vždycky celou noc třásl, že mu zmrznou? (To by pak byla katastrofa, u nás v domě se balkonové zahrádkaření bere dost vážně. Ztratila bych cenné body v soutěži „komu se na třech metrech čtverečních podaří do konce léta vypěstovat největší džungli“. ) Katka s Michalem se samozřejmě nemůžou shodnout, jestli je to posun k lepšímu, ale já rozhodně stojím za Katkou, protože takový piknik v parku, kdy vám deku zpod zadku bere krutý severní vítr a nachystané dobroty vám pocukrují sněhové vločky, to teda není nic pro mě.

Pomalu se blíží konec dubna a s ním i tradiční pálení čarodějnic. A asi je jedno, jestli je slavíte někde u ohně na kraji lese, uprostřed města, na zahradě nebo jestli ten večer zůstáváte doma. Důležité podle mě je si vybrat tu správnou knihu, kde se to čarodějnicemi jenom hemží.

Už jste někdy byli v Řecku? Užívali si řecké sluníčko, moře, pláže a jídlo? Já se musím přiznat, že jsem tam ještě nebyla.

Čusky čauky, Všimli jste si toho jara venku?! Já jsem nadšená, ještě tak deset stupňů nahoru a bude to perfektní! Každopádně zrovna minulý víkend jsem fascinovaně sledovala, jak sněží a za dvě minuty už zase sluníčko září, jako by nic, jen aby o dalších třicet vteřin později padaly kroupy. Duben je fakt kouzelný.