Dneska s dovolením přeskočím meteorologické okénko, protože moc nevím, co si o tomhle počasí myslet (hlavně že už nejsou extrémní vedra, takže pěkně děkuju, vůbec si nestěžuju), a rovnou přejdu ke knize, o které chci psát. A není to ledajaká kniha ani série. A to vážně nekecám, o každém dílu (zatím vyšly tři) jsem si pěkně napsala jeden nadšený blog a nejinak tomu bude i u téhle (bohužel) poslední knihy. Jestli ještě nevíte, o čem je řeč, dám vám malou nápovědu – jedna dívka, čtyři kluci, jeden havran a spousta tajemství a záhad.

Poslední dobou mám pocit, že se knihy dělí na dvě skupiny – podle anotací. Na knihy, kde se vlastně dozvíte (skoro celý) příběh už v anotaci a jen si řeknete: „To by bylo dobrý rozvést do delšího textu a zažít v knížce na více stránkách.“ Tuhle knihu si koupíte, začnete ji číst a je to skvělé, protože dostanete přesně to, co jste čekali. Ne že by tam nebyla žádná překvapení, příběh nějak plyne, samozřejmě se posune, udělá nějaký ten plot twist a vy dočítáte knížku s tím, že byla tak super, jak jste vlastně na začátku čekali.