Když jsem včera ostatním kubulínkám nabídla, že dneska napíšu blog, protože vám potřebuju představit další knihu od Stacey Marie Brown z divokého světa lidí a fae, opravdu jsem si nemyslela, že budu v pátek ráno sedět u počítače, který na mě bude posměšně blikat černým kurzorem na bílém pozadí, protože já akorát koukám z okna, mám okno a hlavou se mi honí jen: „Všichni jsou mrtví, Dejve…“

Minulý týden se tu Tereza rozněžňovala nad knihami Alice Osemanové, ale dneska se podíváme na úplně opačný konec škály našich knih. Představuju si ji zhruba takhle: začíná to Pusheen a všemi ostatními tituly, které mají obálky ve veselých, vesměs pastelových barvách (i když se občas dotýkají i dost neveselých témat) a jsou tak nějak nynynky, a končí to obálkami víceméně skoro černými jako duše hlavního hrdiny, se kterým bychom všichni rozhodně vyrazili na rande až na světa kraj. (A všichni bychom se u toho ještě taky nějak třpytili. Nebo by se nám aspoň třpytily šaty nebo okolní nábytek, víte, co myslím, žejo?)

Hned na začátku dnešního blogu vám musím říct jednu věc, totiž že jsem děsně neobjektivní. Alice Osemanová je totiž jedna z mých nejoblíbenější kubulínských autorek. A táhneme to spolu už nějaký ten pátek. První vydání Solitairu totiž vyšlo už v roce 2014.

Vydrží láska dlouhé odloučení? Přetrvá, když jí okolí nepřeje? Když jsou ostatní proti ní a snaží se zamilované rozdělit? Vydrží láska hrubé zacházení, trochu šílenství, nějaké to rodinné prokletí a hanbu?

Na psaní dnešního blogu jsem se moc těšila. Minulý týden mě Adéla poprosila, abychom se prohodily, protože chtěla psát o Nočních ptáčatech, která vycházejí už v únoru, a to s opravdu luxusní obálkou. A protože já jsem se s vámi chtěla podělit o dojmy z Prokletých královen, které si budete moct vzít do ruky až koncem března, dávalo to smysl.

Jsou různé knihy: takové, které vezmete do ruky s velkým očekáváním a nakonec to tak nějak vyšumí a vy si po poslední stránce řeknete meh, to snad za to ani nestálo. Nebo si to meh řeknete už po první kapitole, i to se může stát. Nebo čtete a čtete a příběh se vyvíjí zajímavě a pak najednou bác ho, udělá obrat úplně hloupým směrem. Váš oblíbený hrdina se zachová tak hloupě, že byste mu jednu vrazili, nebo se vypravěč přestane věnovat tomu, co vás opravdu zajímá, a místo toho má potřebu vám důkladně popsat, co má někdo na sobě, od spodního prádla až po jehlici na klobouku a výšivku na kapesníčku. Nebo nástropní malby v přístěnku na košťata. Případně se místo toho, aby se něco dělo, hrdinové ubírají lesem… a pak se stále ubírají lesem… a když si myslíte, že už těch přírodních krás bylo dost, promění se les v temný hvozd plný uzlovatých haluzí a bludných kořenů, a vás přitom mnohem víc zajímá, jestli spolu ti dva něco mají, nebo ne, jestli se zvládnou navzájem omluvit, vysvětlit si křivdy, jestli se jim povede vyrvat trůn ze spárů tyranského uchvatitele. Prostě víte, co myslím, že jo?

Rok se s rokem sešel a je to zase tady! HumbookAwards! Vybíráme to nejlepší z nejlepšího, top příběhy a obálky uplynulého roku. A my jsme si v redakci sedly a pokusily jsme se za nás dát dohromady, co podle nás v CooBoo loni vyšlo nejlepšího. Ale nebylo vůbec jednoduché se shodnout, takže vám v dnešním blogu postupně představím tipy každé z nás. Ať máte z čeho vybírat, až budete hlasovat. :)

Doufám, že jste si užili příjemné vánoční volno, snědli jste všechno cukroví, na které jste měli chuť, a stihli jste u toho přečíst spoustu pěkných knížek (a dostali jste pod stromeček kromě knížek i nějaké pěkné ponožky. Jestli čekáte, že se s vámi teď podělím o svá novoroční předsevzetí… tak čekáte marně. Rozhodla jsem se, že je docela zbytečná snaha si nějaká dávat, když se mi je nikdy nepodaří dodržet déle než zhruba týden. Jediné, co vidím jako jistou věc v letošním roce, je to, že vydáme spoustu skvělých knih, na které se už těším, a pokud se ještě netěšíte vy, měli byste hodně rychle začít. Nebudu totiž troškařit a rovnou vám představím jednu fantasy pecku, kterou nakousneme úplně novou sérii. Tak si držte klobouky!

Letos na mě vyšel náš poslední, vánoční blog. Vánoce už jsou doopravdy za dveřmi – jen dva dny a přijde Ježíšek! Myslet na něco jiného už moc nejde, všichni buď na poslední chvíli shánějí dárky, dělají saláty, dopékají poslední druhy cukroví, nebo jsou už s přípravami hotoví a koukají na filmy, čtou pohádky a tajně chodí jíst perníčky, aby s příběhy nasáli tu pravou chuť Vánoc.

Před dvěma týdny jsem psala o tom, jak jsem z novinky Ruty Sepetysové Tvůj příběh vybrala dva úkoly, které mají začínající spisovatele podnítit k psaní, a jak jsme požádali některé naše autory, aby se zkusili těch úkolů zhostit. A že jejich reakce předčila moje očekávání. Všechny příspěvky se zkrátka do jednoho blogu nevešly. A tady je pokračování.