Zdravíčko všem! Tak jo, podzim je oficiálně tady. Nejen že je venku takové to počasí, kdy ráno potřebujete vyrazit ve spacáku, abyste nezemřeli, a odpoledne se vám potí snad i oči, ale taky nám do kanclu začaly přicházet podzimní knížky!

Skončila letní horka, začalo babí léto (docela hezké, děkuji pěkně) a přišlo září a s ním nástup do školy. Někdy to asi může být dost nuda, lavice, stejní učitelé a dokola úkoly. Ale představte si, že by vás někdo poslal do školy, která sídlí v obrovském starodávném hradě, je plná různých (tajemných) zákoutí a dějí se tam fakt zajímavé věci. Ne, tentokrát nemyslím Bradavice, i když tam by asi každý z nás nastoupil nejradši. Mluvím o Academii Almus Terra z naší nové knihy.

Co uděláte, když vám do schránky přijdou záhadné dopisy, které se odvolávají na vaši rodinu – a přitom dobře víte, že žádní příbuzní neexistují? Bristol Keatsová by vám řekla jediné: spalte je, hoďte do koše, hlavně nereagujte. Jenže když jde o holku, která se celý život učila přežívat, a k tomu se ještě stará o dvě sestry, je každá šance na změnu lákavá. I kdyby byla sebevíc podezřelá.

Jak už nejspíš víte, letošní ročník soutěže CooBoo hledá talent se posunul do další fáze. Tentokrát nám přišlo ještě o něco víc rukopisů než loni (přes čtyřicet), což nás překvapilo. Vypadá to, že se konkurence neustále zvětšuje, a my jsme zvědaví, kdo v ní letos obstojí nejlíp. Loňský ročník, který se nesl ve znamení heavy contemporary, vyhrála Anna Mauci se svým rukopisem Klaud. My jsme v průběhu následujících měsíců tenhle rukopis spolu s Aničkou připravili k vydání a vy ho už několik dní můžete obdivovat na pultech knihkupectví.

Člověk se ani nenadechne a léto končí. A to letos vlastně nebylo, kromě pár hezkých dnů samé deště. Doufám, že se nám tedy třicítkami odmění aspoň září, bylo by to tak akorát spravedlivé (kdo nesouhlasí, nechť si jde číst všechny chystané podzimní knihy, kde je té sychravé atmošky dost a dost, děkuju pěkně!).

Na rozdíl od minulého pátku, kdy Bára konstatovala, že letošní léto zatím moc nevypadá jako léto, můžu tentokrát říct, že léto létuje tak na čtyři sta procent a já jásám. Sice bych se obešla bez těch změn teplot „z nuly na sto“, ale konečně máme možnost si to prázdninové horko užívat i někde jinde než jenom na papíře v našich oblíbených knihách.

Letošní léto zatím moc nepůsobí jako léto, tak možná nevadí, že ani dnešní blog nebude o sladkých letních růžových láskách zalitých sluncem.

Znáte ten pocit, kdy otevřete knihu jen „na zkoušku“, abyste zjistili, o čem to všichni mluví – a najednou jsou čtyři ráno, oči vám hoří a v hlavě máte jedinou myšlenku: „Ještě jednu kapitolu.“

Už to skoro vypadalo, že se ani nedočkáte, ale konečně je to téměř tu! Zhruba za měsíc byste měli mít možnost najít na pultech knihkupectví pokračování Říše upíra od Jaye Kristoffa, které se v češtině jmenuje Říše prokletých.

Nazdárek, dneska musíme začít tradičním počasovým kolečkem, protože! Můžete mi někdo říct, co to je? Kam odešlo moje horké léto? Proč je venku tenhle podzimohnus uprostřed července? Může to už odejít, děkuju, nechci, stačilo? Tolik otázek a já napjatě čekám, kdy zas naskočí mód „sluníčko svítí, ptáčci zpívají“. Ale podzimní atmoška venku mě inspirovala k tomu, že vám představím svou nejnovější českou věc, která se právě na podzim chystá ven.