„...Pokud vám vrtala hlavou nějaká nevysvětlená záhada, tak Obsidio ji objasní. Jak celou původní katastrofu, která se odehrává napříč všemi díly, tak i několik zcela nových. Kromě toho, že člověk konečně zavítá na pověstnou planetu Kerenza, kterou zná pouze prostřednictvím vyprávění z předcházejících dvou dílů, také pochopí, kdo za vším tím svinstvem ve skutečnosti stojí. A věřte mi, chcete to vědět!“
„…Musím říct, že mi Kazi přirostla k srdci. Už od první stránky jsem si ji velmi oblíbila a po celou dobu jí fandila. Soucítila jsem s její bolestivou minulostí, obdivovala její mimořádné zlodějské schopnosti a držela jí palce při všech krocích, které plánovala. Líbilo se mi na ní, že i když byla v jednu chvíli ve velmi nepříznivé situaci a karty nehrály v její prospěch, tak si dokázala poradit a najít si cestu k tomu, co potřebovala zjistit, či se k něčemu nebo někomu dostat. Zvládala si vydobýt svoje podmínky, kterým se museli její nepřátelé přizpůsobit i přesto, že právě ona byla v tu chvíli v nevýhodě...“
„Pokud už Vás milé a jemné YA příběhy unavují, není nic lepšího než sáhnout po této knize. Úvod sice má přirozenou tendenci čtenáře odradit, ale pokud se jím prokoušete, autor vám to rozhodně vynahradí. Poteče zde krev a nebude jí málo, autor nemá slitování dokonce ani s hlavní hrdinkou, bude se mučit a zabíjet těmi nejpříšernějšími způsoby. Bude se nadávat a bude to drsné, plné akce a emocí. Tohle prostě chcete!“
„Contemporary to s příběhem nemívají snadné a občas to dopadne tak, že tam vlastně žádný není. To tady vážně nehrozí! Přestože se ta kniha výrazně zaměřuje na emoce - na pocity viny, na žal a na potřebu se s tou ztrátou nějak vyrovnat, je tam i spousta událostí a překvapivých zvratů. Především v té druhé polovině to autorka na čtenáře valí a ke konci nikomu nedá vydechnout."
„První díl Inkoustu, kovu a skla je slibným začátkem zajímavé série odehrávající se v atraktivním prostředí s některými zajímavými myšlenkami, které ale sráží žánrová klišé, matoucí úvod a přespříliš chladná hlavní hrdinka. Za mě ho však mohu vřele doporučit všem, kteří se neštítí mírně odlišné YA literatury."
„Zloději dýmu ale nezklamali. Kniha mě okouzlila už během prvních pár kapitol a já byla nadšená. Nebyl to sice ten typ knihy, kdybyste od první chvíle věděli, že je to napsané tak dobře, že to už prostě nemůže být špatné, ale zaujalo mě to a neuvěřitelně mi to sedlo."
„Hvězdy nad Berlínem je nádherná knížka, která zvládá být laskavá a krutá zároveň. Donutila mne se usmívat, ale i plakat. A tak či tak jsem chtěla vědět, co bude dál! Příjemný styl vyprávění a silný příběh vás prostě donutí číst všude - mě dokonce i v posteli po večerech, které normálně zasvěcuji seriálům a youtube!”
„…Celá kniha pak přináší neuvěřitelnou smršť dobrodružství, kteoru budete jen neradi opouštět. Meyer skutečně umným způsobem uzavírá trilogii, která začíná nenápadně a končí opravdu velkolepě…“
„…Originální grafickou stránku knihy ozvláštňuje Hannin deník. Hanna to lépe umí s obrázky než se slovy, takže deník všem těm záznamům a přepisům dodává zase jiný rozměr. Vlastně jsem se celou dobu ptala, jak tohle autoři vymýšlejí, protože grafická stránka knihy už v Gemině není jen originálním prvkem, ale tvoří pevnou součást příběhu. Gemina je tak ještě vymazlenější a propracovanější než Illuminae…“
„…Sarah umí být pořádně sarkastická a je jedno jestli svůj sarkasmus otočí proti sobě a svým mastným vlasům proti povýšeným dospělákům, kteří udílejí nevyžádané rady. Kromě sarkasmu je Andersenová zaměřená i na roztomilá zvířátka. Kombinace mazlících králíčků a střelby do vlastního sebevědomí je kouzelná…“