Podzim se nezadržitelně blíží (pro nás v redakci možná až neúprosně) a s ním i pořádná nálož knížek, které pro vás buď stále ještě chystáme, nebo jsme je už nachystali a tisknou se v tiskárně. A protože je nás teď v redakci už pět – Ahoj, Katko! –, znamená to, že každá z nás bude psát blog jednou za pět týdnů. Což je docela malá frekvence vzhledem k tomu, kolik knížek mám jen já na říjen a listopad. Proto jsem se rozhodla, že tenhle svůj blog zasvětím hned dvěma říjnovým kráskám.

Abych se přiznala, tak já teda moc ne. Nikdy jsem nepařila k nějakým super rychlým běžcům, kteří cítí vítr ve vlasech, a když už běhám, tak většinou z metra na autobusovou zastávku, a to se pak snažím celou cestu autobusem popadnout dech.

Na psaní dnešního blogu jsem se moc těšila. Minulý týden mě Adéla poprosila, abychom se prohodily, protože chtěla psát o Nočních ptáčatech, která vycházejí už v únoru, a to s opravdu luxusní obálkou. A protože já jsem se s vámi chtěla podělit o dojmy z Prokletých královen, které si budete moct vzít do ruky až koncem března, dávalo to smysl.