Tak co, přiznejte se, kdo jste byl minulý týden na Světě knihy a žádnou knížku jste si neodnesl domů? 😊 Věřím, že se pár takových najde, ale jste vzácní zhruba jako opravdoví jednorožci, takže gratuluju vašemu sebeovládání. A u všech ostatních doufám, že jste ještě nestihli přečíst úplně všechno, co jste si přinesli domů. Děkujeme všem, kdo jste se přišli podívat, zvlášť v sobotu na HumbookStage nebo na besedu Karolíny Meixnerové s Markétou Lukáškovou o několik stanů vedle a statečně jste snášeli všudypřítomné davy i rozmary počasí.

Mám ale pocit, že ač byl Svět knihy úžasná akce jako vždycky, je to, jako by se odehrál někdy hodně dávno, skoro jako kdyby to bylo v nějaké jiném vesmíru. Nás v redakci a očividně vás na internetu teď zaměstnává už něco úplně jiného.

Jedním z vedlejších účinků toho, že naši redakci před časem opustil Michal (fňuk!), bylo to, že jsme si mezi sebe musely nějak rozdělit jeho autorky a autory. Snažily jsme se podělit o ně co nejspravedlivěji a nějak se stalo, že žolíka v podobě Sarah J. Maas jsem si vytáhla já. Je to obrovský pocit zodpovědnosti a zároveň je to trošku stresující, protože jsem musela naskočit do opravdu hodně rozjetého vlaku. Vím, že existuje opravdu velká spousta skvělých spisovatelek nebo spisovatelů romantasy (napadlo vás, že Sarah J. Maas tu byla mnohem dřív, než jsme tomu všichni začali říkat romantasy?), máme tu hromadu famózních knižních světů i kupu knižních hrdinů nebo hrdinek, se kterými bychom rozhodně vyrazili na rande okamžitě a bez mrknutí oka. Ale nikdo mi nevymluvíte, že Sarah je jen jedna!

Momentálně mě plně zaměstnává redigování třetího Půlměsíčního města, a i když už mám za sebou kus knihy, pořád mi ještě do konce spoustu stran zbývá, a navíc úplně nechci, aby se dnešní blog hemžil spoilery, tak k tomu řeknu zatím jen to, že je parádní se opět vrátit mezi naše oblíbené knižní postavy do našeho oblíbeného knižního světa (nebo světů?). Víc si povíme někdy příště.

Taky se blíží patnácté narozeniny CooBoo, což je velká událost, kterou s vámi chceme jaksepatří oslavit. No a nenapadlo nás samozřejmě nic lepšího než do té oslavy zatáhnout právě Skleněný trůn od Sarah J. Maas a trošku ho oprášit a vyšperkovat novými obálkami. A ořízkami. A vůbec! 😊 Zdá se, že se na ně těšíte zhruba tolik jako my. Děkujeme za bouřlivé reakce na instagramu! 😊 Já poslední dny trávím předěláváním Jeřába na Rowana (a lituju u toho našeho skvělého sazeče, který se s tímhle nemalým požadavkem musí popasovat) a dumáním, jak krucinál obejdu zákon zachování hmoty, aby se nám ty Skleněné trůny v novém kabátku nějak vešly do redakční knihovny. Zatím jsem na to úplně nepřišla, ale pokud máte nějaké super nápady, tak mi dejte vědět, budou se hodit. Víte co, patnáctiny jsou jenom jednou za život, takže ta oslava bude fakt pořádná a přípravy na ni jsou u nás v plném proudu. Zatím nemůžu nic dalšího ani naznačovat, ale prozradím vám aspoň to, že se opravdu, opravdu máme všichni na co těšit!

Mějte se krásně a čtěte!

Adéla